Moc dobře si pamatuju jak jsem viděl Gnu poprvé. Bylo to před lety v Plzni a přestože jsem na ten koncert dorazil spíše omylem, tak mě ten perfektně seřízenej rachot totálně pohltil. Vždycky jsem na muzice týhle kapely obdivoval jak je kontaktní a fyzická, ctíte každej posranej tón  a úder do bubnu v každý molekuje svýho těla. Prostě vás to sevře a vláčí to s váma sem a tam. Myslím, že v tom hraje velkou roli ten totální přístup k věci – zakousnout se a už nepustit. A když se na Gnu díváte jak do toho řežou hlava nehlava a přitom to všechno zní jak má, víte, že se díváte na vyjímečnou kapelu.  A to naprosto po všech stránkách, o čemž svědčí i jejich účast na tomhle benefitu., který bude prvním koncertem v Praze po velmi dlouhé době.

Sporto Proho – jasně definovaný názor bez klišé a zjednodužšujících formulí a navíc bez rezignace na samotnou podstau songů. Nejsem si vůbec jistej jestli tady někdy hrála podobně unikátní kapela, ale myslím si, že ne.  Poslední deska „More“, to jsou opravdu jen čisté hity, které navíc vznikly díky prolínání několika naprosto odlišných hudebních stylů, aby dokázaly, že to prostě jde. Že když milujete miuziku, poctivě makáte, máte otevřený oči a srdce na správném místě, tak můžete vytvořit něco naprosto úžasného a inspirativního. Sporto zbořili zeď punkového gheta a dali spoustě lidem možnost nahlédnout konečně ven a zjistit, že některé věci můžou být mnohem barevnější, než se na zdá. Navíc poslední koncerty, které jsme měl možnost vidět, byly totální jízda a nepředpokládám, že by to na Sedmičce mělo být jinak.