„You dont have a sleeping bags“? „No, WE ARE PUNKS…..“ Takhle odpověděli členové legendární kapely Econochrist na dotaz týkající se toho, že si po koncertě u promotéra doma prostě lehli jen tak na podlahu a chystali se usnout. Bylo to v polovině 90. let, v době, kdy skvělé a inspirativní kapely, které prodávaly tuny desek, křižovaly Evropu v oprýskaných dodávkách a jedněch špinavejch hadrech. A když jste pak přišli na jejich koncert, smetla vás smršť energie, protože jejich hudba byla soundtrackem k jejich životům a jejich postoje odráželi jejich životní realitu. Publikum a kapela bylo v pravém slova smyslu jedno a totéž, po koncertech se vždy členové kapel vrhli do útrob klubu a debatovalo se o všem možném, neexistovala žádná bariéra, byť jen pomyslná nebo naznačená. Hardcore/punk opravdu komunitou, něčím, co dokázalo měnit životy lidí, něčím, kde byla hudba zbraní a myšlenky municí. I v téhle době samozřejmě existovalo mnoho těch, kteří tam hledali jen zábavu nebo se vezli na trendové vlně, ale naprostá většina lidí, kteří tehdejší scénu tvořili byla plná entusiasmu a upřímného zájmu a to je přesně to, co v současnosti tolik postrádám.
Mnozí z vás jistě namítnou, že je to hlavně tím, že hard core je teď populární, dá se na něj narazit všude a tím ztrácí svou přirozenou vyhraněnost. Ale v polovině 90. lety byla tahle komunita vůbec nejsilnější a největší, na koncerty chodilo 1000 a více lidí a přesto to nebyla jen prázdná forma bez obsahu. Já osobně vidím největší problém ve spojení trendu a médií, což je smrtící kombinace, která vytváří prostředí, kde je velmi jednoduché exhibovat a snažit se na sebe strhnout pozornost, bez toho aby cokoliv muselo být založeno na reálném životním postoji. Kapelám to dává možnost, aby se z nich stali rockové hvězdy a tak se podle toho chovají, protože „cítí šanci“. Upřímná a tvrdá cesta a ideály nejsou populární, když stačí založit myspace a tam vypadat dostatečně zajímavě. S tím pak roste i nezdravé sebevědomí a vše dohromady vytváří něco, co je v podstatě úplnou negací punk rocku. Stává se z toho další dementní hra, kdy kapely i jejich publikum pouze vytvářejí svou image a nehledají vlastně vůbec nic, nesnaží se ptát na otázky, nejdou do hloubky při řešení problémů, nezajímá je politika. Ale mají své filozofujíci kecy na profilech, seznamy těch nejhlubších knížek a filmů a politické bannery všude, kam se podíváš. Je to ale všechno jen lež, protože když je potřeba tohle vše naplnit a opravdu něco udělat, nic se nestane. Internet na určité úrovni zcela zabil opravdovou aktivitu a vytvořil armádu šašků, kterým je všechno totálně jedno, ale snaží se vypadat a působit přesně opačně, protož vědí, že mít nějaký postoj je „cool“. Ale já totálně seru, co je „cool“, hc/punk přesně na tohle vždy útočil a ml by začít znovu, měla by se do něj vrátit radikalita a politika na té nejzákladnější a břitké úrovni. Neměl by se bát, že ztratí ty, kteří na něm jen parazitují, ale měl by mluvit přímo a jestli to bude někomu nepříjemné, tím lépe, protože to bude znamenat, že byl trefen hřebíček na hlavičku. Nebojme se udělat krok zpátky, protože jedině tak se můžeme opět posunout kupředu a vytvořit něco, co má zdravý základ a dokáže v tom nejlepším slova smyslu měnit lidské životy.