Nová nahrávka Edelweiss Piraten – Chains venku!

Tento článek jsem se rozhodl napsat kvůli tendencím, které považuji za problém a jež vídávám v menší či větší míře na koncertech, fórech a všude jinde, kde se projevuje přítomnost hardcorové subkultury, která se v podstatě už od jejího vzniku profilovala politicky. Ať už co se týče textů kapel, různých aktivit, kampaní a především účasti nás, co ji tvoříme a přikládáme ruku k dílu. Někdo déle, někdo intenzivněji, jiný se tolik nezapojuje. Nebudu se teď vyjadřovat k tomu, jak aktivita ve scéně vzrůstá či upadá. Hardcore byl (a dle mě stále je) rovnostářskou revoltou vůči majoritní společnosti a jejím nešvarům a zároveň také „radikalizovaným punkem“. O tom žít si po svém, na základě jiných hodnot, než je tržní síla, nebo jednání stylem „ty pro mě něco uděláš a já za to udělám něco pro tebe“.

AKTUALIZACE

Hudební kritici spekulují, zda je poslední album Aleše Brichty rasistické či nikoli. Pro někoho, kdo dlouhodoběji sleduje českou rasistickou a neonacistickou scénu, se ale o žádné překvapení nejedná.
Bývalý frontman metalového Arakainu na sebe v politickém slova smyslu upozornil už před více než deseti lety, kdy se na albu Farao své mateřské kapely Arakain, ve skladbě s názvem Global Street Debil (parafráze na Global Street Party, která v praze proběhla v roce 1998), dojímal nad osudem výlohy řetězce rychlého občerstvení  zničené, jak se vyjádřil, "sjetými".